Popis
"Splnily se mi dva sny. Mít album zhudebněných textů Jiřího Žáčka a mít album, které bude součástí jeho básnické sbírky. Jeho tvorba trvala přesně deset let. V roce 2006 jsem se seznámila s Jiřím Žáčkem na křtu svého druhého CD, kdy jsme začali hovořit o možné spolupráci. Sešel se rok s rokem a po 10 letech bylo hotové CD Motýl něhy uletí.
Když jsem album tvořila, tak jsem se dostala do nové situace. Už dříve jsem sice pracovala například s dílem Fryderyka Chopina, ale zde byla situace uplně jiná. Oproti chopinovskému projektu, kde jsem měla hudbu a musela si namyslet texty, byla situace zcela jiná. Musela jsem si načíst kvanta Žáčkových básní, nosit je v hlavě a pořád se k nim vracet. Po nějakém čase vykrystalizovalo 14 básní, o kterých jsem věděla, že se dají dobře zhudebnit a které byly blízké mému srdci.
Můj houslista Luděk Růžička mě seznámil s Luďkem Přibylem, který je i výborný pianista. Tak jsem si s těmi Luďky sedla k pianu a začali vymýšlet. Byli vlastně uplně na začátku, tak v roce 2008. Pak to utichlo, život šel dál. Pak najednou přišel čas, když už jsem věděla, že to CD chci, tak jsem mu zase zavolala, on oprášil to staré, zhudebnil další. Na albu se velmi autorsky podílel i další skvělý pianista Petr Ožana.
V době, kdy byly písně ve studiu natočené, jsem dala Jiřímu Žáčkovi jedno "postprodukční" CD. Tak se mu líbilo, že mi pak jednou při vystupovaní z auta povídá "hele Renato, moje vydavatelka Veronika Baštová má zájem začlenit Tvoje CD do knihy mých básní". Uvědomila jsem si, že se mi plní oba sny. Měla jsem nejen CD se zhudebněnými básněmi Jiřího Žáčka, ale budu mít i CD, které bylo součástí knihy básní Jiřího Žáčka.
Když jsme byli malí cvoci. To byla báseň, která mě okamžitě oslovila, byla mi velice blízká. Pamatuji si, že jsem ji jednou četla šoférovi a během toho čtení mě najednou napadlo, jak ji zazpívat. Asi se musím nechat víc vozit autem.
Jarní neurózy vznikly v koupelně, když jsem se sprchovala a oknem svítilo dovnitř jarní sluníčko a jak jsem se tak sprchovala, tak ke mně ta hudba přišla. Lori. Pro mě dost silný text. Není to žádná legrace. Byla jsem plná těch textů, básní a ještě k tomu jsem byla nemocná a nebavilo mě ležet v posteli. Tak jsem trošku uklízela, utírala prach a najednou mě napadla hudba.
Asi bych se asi měla nechat vozit autem a víc uklízet."